Kdy se velryby přesunuly do moře a ztratily nohy?

Kino & TV

Jolana Holáňová
28 února, 2024
4 min čtení

Historie velryb je jedním z největších záhad evoluce. Jak tito savci, kteří dýchají plícemi, přišli o nohy a vrátili se do moře? Na tuto otázku se pokusí odpovědět dokument Tajemné údolí velryb v Egyptě, který bude mít premiéru ve čtvrtek 29. února ve 20:00 na televizní stanici Viasat Nature.

Všech 90 druhů dnes žijících velryb jsou savci a sám Darwin se domníval, že se velryby vyvinuly ze suchozemských savců. Za tuto myšlenku byl však zesměšňován a ze svých pozdějších prací ji odstranil. Nebyl však daleko od pravdy. V případě velryb fungovala evoluce opačně. Neopustily moře a existuje pro to spousta důkazů.

V egyptské Sahaře se nachází Wádí al-Hitán neboli Údolí velryb, oblast o rozloze asi 200 km2 pokrytá nebývalým množstvím zkamenělin starých téměř 40 milionů let. Právě zde byly objeveny první velrybí pozůstatky, po nichž následovaly tisíce dalších – některé v tak dobrém stavu, že lze identifikovat i obsah jejich žaludků. Je zřejmé, že před 40 miliony let bylo Údolí velryb ještě pokryto vodou: v té době bylo dnešní Středozemní moře součástí oceánu Tethys, který se rozkládal od Evropy až po Indii. Právě v tomto oceánu žily velryby.

První velryba nebyla nalezena v Údolí velryb, ale v Pákistánu. V 50 milionů let starém nálezu nazvaném Pakicetus byla nalezena kost v uchu, která je nezbytná pro slyšení pod vodou a je jedinečná pro velryby a delfíny. Pakicetus měl zároveň nohy s malými kopýtky. Toto zvíře umělo plavat a bylo náruživým lovcem ryb. Pakicetus byl možná předkem velryb, které se jednoho dne rozhodly, že už nikdy nevylezou z vody. To však není jediný důkaz, že velryby jsou potomky kopytníků, protože podobně jako krávy, mají několik žaludků, které jim usnadňují trávení. Jejich DNA naznačuje, že nejbližšími příbuznými velryb jsou hroši, přičemž oba pocházejí ze zvířete, které žilo 5 milionů let před Pakicetem.

Jak tato zvířata přišla o nohy? Odpověď na tuto otázku možná nalezneme v Údolí velryb, kde byl objeven 40 milionů let starý nález, který mohl být mezistupněm mezi chodící velrybou a ploutvonožcem. Jednalo se o bazilosaura, který byl dlouho považován za plaza (jak naznačuje jeho jméno, které v překladu znamená král ještěrů). Jeho zuby však jasně ukazují, že šlo o savce: vrcholového predátora, který mohl dorůstat délky až 20 metrů a vážit až 6 tun. Jeho zadní končetiny byly menší než lidská ruka. Nedalo se po nich chodit. Během milionů let se končetiny velryb vyvinuly tak, aby jim pomáhaly plavat a potápět se pod vodou. Pouze pánev dnešních exemplářů nám připomíná, že kdysi chodili po nohou: pohybují se nahoru a dolů jako suchozemci.

Velryba také vykonává cvalový pohyb, ale pod vodou. Velryby se orientují pomocí echolokace a v rámci evoluce některým z nich narostly místo zubů kostice. Na druhou stranu existují druhy, například kosatky, které zuby stále mají. Všechny však mají jedno společné, už dávno přišly o nohy a jejich současným domovem se stalo moře.